Spolek za kulturní Jehnice
Pondělní večer znamenal setkání se zakládajícími členkami Spolku za kulturní Jehnice Hanou a Pavlínou. Bylo zajímavé sdílet s nimi dva roky jejich činnosti při sklence vína. Když není člověk „starousedlíkem“, tak plně nerozumí všemu, co je na pozadí života městské části, ale rozhodně nás strhlo jejich nadšení pro Jehnice. Nemají ani web ani Facebook. Mají odhodláni změnit Jehnice a jako hlavní „zbraň“ mají široký úsměv.
„Proti ženám a kytkám se těžko bojuje”, to je motto, se kterým spolek zakládaly. Pojďme si spolu s nimi užít jejich příběh, část života Jehnic…
Chodník z Jehnic do Mokré Hory byl první projekt, který zaujal a směroval jejich pozornost i směrem k MČ a zastupitelstvu. Začaly pravidelně navštěvovat zasedání zastupitelstva a ptát se. Na základě impulzivniho rozhodnutí vznikl během jednoho týdne v září 2019 jejich spolek. Název spolku je Spolek za kulturní Jehnice. A hned členky zorganizovaly koncert, který proběhl v šatně základní školy. Bez dotace, stačilo pár bonbonier, které byly odměnou vystupujícím. To bylo v prosinci 16.12. 2019.
Členky spolku se pravidelně schází a diskutuji o věcech, které by mohly vylepšit. A protože jich je více než pár, požádaly Jehnice o zapůjčení prostoru, kde by se spolek mohl scházet. A nejen tento spolek, vždyť každá MČ sdílí společně prostory pro komunitní setkávání svých občanů a vítá je. Ne tak Jehnice. Salonek nad hospodou, který vlastní MČ Jehnice, má dlouhodobě k dispozici nájemce restaurace. A vypadá to, že v současné době slouží spíš k jiným účelům. Na jaře 2020 svůj požadavek na prostory členky spolku několikrát opakovaly, ale bezvýsledně. Tak si vyžádaly na úřadě smlouvu pronajímatele restaurace. Informace byly napoprvé poskytnuty neúplné (dalo by se říct, že účelově zkreslené). Až v novém zaslání podkladů byly všechny požadované strany dokumentu ohledně pronájmu, včetně inflační doložky. A bylo jasné, že prostor nad restaurací nesmí byt používán k jinému účelu, než je ve smlouvě specifikováno.
Možná by Vás zarazila naprostá „absurdita“ toho, že přestože obec má prostory, které mohou sloužit jednotlivým spolkům, tak raději tyto prostory pronajímá za směšnou částku. A vypadá to, že nezvyklých absurdit je v obci víc. Ale členky spolku mají svoji vizi a tou rozhodně není boj s MČ. To, co několika větami popsaly, byly spíš jen potíže, se kterými se potýkají při jednání se zastupiteli obce a s panem starostou. Problémy, které tady jsou, jestli se jedná o domluvu na úklidu, žádost o poskytnutí informací, příspěvek na aktivity, atd. Vykládání členek nabralo obrátky, když se zaměřily na to, co již pro své okolí udělaly.
Začalo se truhlíky na mostě a za nimi silná touha za hezčí Jehnice pro všechny.
Když nedostaly příspěvek od obce, nakoupily truhlíky na most samy. Jak jste si určitě všimli, jarní veselou výsadbu vystřídaly letní muškáty a ty se změnily v podzimní vřes. Na první pohled se to bude zdát jako malý krůček, který nic neznamená. Ten malý krůček ale již několik měsíců obdivuje každý návštěvník Jehnic. A nemyslete si, voda na zalévání každý týden se sama nenanosila! K jejich radosti pak přišel i příspěvek od Jehnic, i když celé jejich náklady nepokryl.
PS: Na čtvrtečním jednání zastupitelstva pan starosta informoval, že dostal od Veřejné zeleně města Brna návrh na revitalizaci parku a dokonce by měly být i květinové záhony. Krásný posun, že? Členky už se těší, jak si nový projekt na úřadě prohlédnou a budou připomínkovat.
.
Oslava vítězství 3. května a nebo bazárek?
Když se blížilo výročí osvobození a u pomníku zůstával věnec ze zimy, zakoupil spolek kytici a umístil ji k jehnickému pomníku. Sváteční den byl na náměstí v Jehnicich zase o trochu hezčí.
Ujal se i dobrý nápad na bazárek oblečení, hraček a knih a spoustu věcí, které by nenašlo svého majitele, se směnilo či prodalo a slouží dál.
Dámy pokračovaly a bylo vidět, že jen srší nápady, které vypadaji jako drobnosti. Jenže právě z těch drobností se skládá život. A taky se dá díky nim i hodně ušetřit! Třeba zajímavý nápad, že by každý občan na jaře dostal sazenice rozmarýnu (které se koupí za pár korun), pěstoval ho až do hodů a pak by se občané sešli a nastříhali si svoje vlastní hodové rozmarýnové kytičky pro hodovníky. Není toto smyslem obce, propojování lidí mezi sebou a posilování jejich vzájemnosti?
Úklid na den země probíhá každý rok a ani zde dámy nelenily.
Zaregistrovaly se na oficiálních stránkách a během 20ti minut zorganizovaly uklízecí četu. Hned v sobotu se začalo pěkně uklízet. Jediná snaha této aktivity byla o čistší Jehnice. Nikdo se nechtěl chlubit ani představovat spolek a už vůbec vyšachovat hasiče, jak bylo spolku následně vytýkáno v Jehnických liostech. Členky prostě jen chtěly uklízet!
Jaké jsou další plány spolku?
V plánu měli opět uspořádat adventní koncert, ale na zastupitelstvu bylo rozhodnuto, že to není možné z důvodu koronavirové situace. Spolek za kulturní Jehnice ale nezoufá. A jestliže nebude koncert, udělá aspoň malé pohlazeni po duši, a to pod volnou oblohou. Určitě vás o tom i my budeme informovat!
Toto všechno jsou věci, které spolek zajímají. Proč? Protože členky spolku se chtějí sdružovat nejen mezi sebou, ale i s dalšími lidmi. Chtějí se usmívat a rozdávat lidem radost a pohodu. Užívat si společně krásné dny a pořádat příjemné zážitky. Možná, že ze strany zastupitelstva Jehnic zatím moc podpory nedostaly, ale vypadají nezdolně optimisticky. Vypadá to, že o to více je to spojilo a stmelilo – naučily se více spoléhat na sebe. Nyní je z nich sehraná parta a když potřebují roznést letáčky, třeba o projektu hřiště, samy říkají, že je to otázka nejvíc 48mi hodin.
Až tedy jednou selže místní rozhlas, je jasné, na jaký informační kanál se obrátit…
Spolek za kulturní Jehnice v rozhovoru o jejich činnosti…
30.11.2020
.
Video z vánoční úpravy květinových truhlíků na jehnickém mostě
3.12.2020
Myslivecký spolek Paseky-Jehnice
Rozhovor s panem Jiřím Kačírkem
Nedělní ráno bylo zamračené a nevlídné. To nás ale neodradilo od výletu na chatu Mysliveckého spolku Paseky-Jehnice. Čekal na nás předseda spolku pan Jiří Kačírek. A dozvěděli jsme se toho tolik, že by to vydalo na malou knihu. Proto to zkrátíme a k tomu vám nachystáme i video, abyste nasáli mysliveckou atmosféru – stejně jako my.
Příběh začal již u závory k pile, kde na nás pan Kačírek čekal. Jeho široký úsměv byl vidět zdaleka. Po cestě k myslivecké chatě nám ukazoval vysázené stromky podél cesty. Letošní léto nepřálo jiným sazenicím než lípám, ostatní uschly, přestože nebylo žádné kruté sucho. Minuli jsme nově upravený krmelec, za kterým vysadil ovocné keře prý, aby si zvířátka na podzim měli co dát. Kolem krmelce poletovaly sýkorky a sbíraly nachystanou slunečnici. A my se hned dozvěděli, že krmelec je zabezpečený tak, aby se tam dostala jen ta zvířata, pro která je určen. Cesta se stočila doprava, až jsme došli k malé stavbě v lese, nazývanou „krmelec“, kterou si myslivci postavili a stále ji zvelebují (byl to tedy již druhý krmelec, ale svojí podstatou zcela jiný). Nakoukli jsme dovnitř a spíš to vypadalo jako na letním bytě než v krmelci.
Přišel čas na první příběh a to o bachyni se selaty.
Abychom Vás nalákali i na video, tak tento příběh vám zde neprozradíme. Musíte mrknout na video. Nicméně už víme, že bachyně nemá ocas, ale pírko. Když vrtí pírkem, je to dobrý, ale jak začne cvakat zuby, je zle! Vypravěčské umění pana Jiřího a jeho schopnost vtáhnout nás do příběhu, se dál neslo celým nedělním dopolednem.
Opustili jsme krásnou stavbu s poetickým názvem „krmelec“ a vydali se podívat na nory jezevců. Jen zrovna nikdo nebyl doma a tak jsme nabrali směr tepla – na mysliveckou chatu. Byl již nejvyšší čas, protože zima nám zalezla nejen za prsty. Cestou k chatě jsme se dovídali další novinky o všech zvířatech, které obývají okolí Jehnic a o jejich starostech. Doba koronavirová je poznamenala zúžením prostoru, kde se mohou pohybovat, protože počet návštěvníků v lesích se prudce navýšil. Nejen náš život koronavirus ovlivnil.
Novinek o zvířatech bylo stále víc. Překvapilo nás třeba, že okolní prostor obývá jen jeden pár bažantů, kterému se nedaří dochovat mladé do dospělosti. Dozvěděli jsme se, kam se chodí přes den schovávat černá zvěř před lidmi, a že jejím největším nepřítelem jsou psi. Dokud totiž pes neútočí na divočáka, tak ten rozhodně nemá žádné ambice útočit na vás. Na to je příliš chytrý. Proto ho ve většině případu v lese opravdu nezahlédnete.
Myslivecká chata byla krásné vytopená díky krbu a tak jsme po prohlídce pokračovali v tom, co nás zajímalo nejvíc. Protože kdybychom vám měli vyprávět všechno, co jsme se dozvěděli, tak by musel článek vyjít na pokračování.
Nás zajímala práce pana Kačírka s dětmi.
Svůj první dětský kroužek měl již před lety v Žebětíně a mimo jeho stálé členy k němu chodila i celá třída z místní školy. Vyprávěli si o lese, přírodě, učili se věci, ke kterým se městské děti jen tak nedostanou. V Jehnicích ve své práci s dětmi pokračoval, počet členů jeho dětského kroužku se různil, stejně tak jako jejich věk. Je asi trochu škoda, že v současné době využívají kroužek dvě děti z Řečkovic a jen pár dětí z Jehnic. I když k nim momentálně přibyly dvě maminky a jeden tatínek. Pan Kačírek neodmítne nikoho, kdo má zájem o přírodu a má chuť se učit nové věci. A dostává se mu maximální podpory nejen mysliveckého sdružení, ale také pana starosty a MČ Jehnice. Jak sám říká, příspěvek na činnost kroužku ani neutratí a zbyde tedy i na nějaké krmení pro zvířata.
Máte-li tedy doma zvídavé dítě, starší cca 9 let, máme pro vás dobrý tip, jak mu udělat nedělní dopoledne jedinečným. Kroužek se schází každou neděli od 9 do 11 hodin. Chodí na výlety po lese okolo, navštěvuje zoo, chodí za zajímavými parťáky, jako jsou hasiči nebo například na letiště v Tuřanech. Žádný nápad zde nepřijde nazmar ?
U krbu, pěkně v teple, nám bylo krásně na duši. Na skok od města a přesto jsme se na chvíli ocitli v srdci divočiny. Když jsme opouštěli chatu, venku začaly padat první malé sněhové vločky jako v nějakém idylickém filmu. Prostě nedělní dopoledne, které byste si sami nenaplánovali.
Zaujali jsme vás? Pan JIří Kačírek rozhodně zaujal nás. Až tedy nebudete vědět, co dělat v neděli, zavolejte „Panu myslivci“ a uvidíte, že zde plně platí heslo:
„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“.
A tady je slíbené video z rozhovoru s panem Kačírkem.
Myslivecký spolek Paseky-Jehnice v rozhovoru o jejich činnosti…
6.12.2020
Informace o dalších spolcích budou následovat …
.