Představujeme jehnické spolky: Myslivecký spolek Paseky-Jehnice

Rozhovor s panem Jiřím Kačírkem.

Nedělní ráno bylo zamračené a nevlídné. To nás ale neodradilo od výletu na chatu Mysliveckého spolku Paseky-Jehnice. Čekal na nás předseda spolku pan Jiří Kačírek. A dozvěděli jsme se toho tolik, že by to vydalo na malou knihu. Proto to zkrátíme a k tomu vám nachystáme i video, abyste nasáli mysliveckou atmosféru – stejně jako my.

Příběh začal již u závory k pile, kde na nás pan Kačírek čekal. Jeho široký úsměv byl vidět zdaleka. Po cestě k myslivecké chatě nám ukazoval vysázené stromky podél cesty. Letošní léto nepřálo jiným sazenicím než lípám, ostatní uschly, přestože nebylo žádné kruté sucho. Minuli jsme nově upravený krmelec, za kterým vysadil ovocné keře prý, aby si zvířátka na podzim měli co dát. Kolem krmelce poletovaly sýkorky a sbíraly nachystanou slunečnici. A my se hned dozvěděli, že krmelec je zabezpečený tak, aby se tam dostala jen ta zvířata, pro která je určen. Cesta se stočila doprava, až jsme došli k malé stavbě v lese, nazývanou „krmelec“, kterou si myslivci postavili a stále ji zvelebují (byl to tedy již druhý krmelec, ale svojí podstatou zcela jiný). Nakoukli jsme dovnitř a spíš to vypadalo jako na letním bytě než v krmelci.

Přišel čas na první příběh a to o bachyni se selaty.

Abychom Vás nalákali i na video, tak tento příběh vám zde neprozradíme. Musíte mrknout na video. Nicméně už víme, že bachyně nemá ocas, ale pírko. Když vrtí pírkem, je to dobrý, ale jak začne cvakat zuby, je zle! Vypravěčské umění pana Jiřího a jeho schopnost vtáhnout nás do příběhu, se dál neslo celým nedělním dopolednem.

Opustili jsme krásnou stavbu s poetickým názvem „krmelec“ a vydali se podívat na nory jezevců. Jen zrovna nikdo nebyl doma a tak jsme nabrali směr tepla – na mysliveckou chatu. Byl již nejvyšší čas, protože zima nám zalezla nejen za prsty. Cestou k chatě jsme se dovídali další novinky o všech zvířatech, které obývají okolí Jehnic a o jejich starostech. Doba koronavirová je poznamenala zúžením prostoru, kde se mohou pohybovat, protože počet návštěvníků v lesích se prudce navýšil. Nejen náš život koronavirus ovlivnil.

Novinek o zvířatech bylo stále víc. Překvapilo nás třeba, že okolní prostor obývá jen jeden pár bažantů, kterému se nedaří dochovat mladé do dospělosti. Dozvěděli jsme se, kam se chodí přes den schovávat černá zvěř před lidmi, a že jejím největším nepřítelem jsou psi. Dokud totiž pes neútočí na divočáka, tak ten rozhodně nemá žádné ambice útočit na vás. Na to je příliš chytrý. Proto ho ve většině případu v lese opravdu nezahlédnete.

Myslivecká chata byla krásné vytopená díky krbu a tak jsme po prohlídce pokračovali v tom, co nás zajímalo nejvíc. Protože kdybychom vám měli vyprávět všechno, co jsme se dozvěděli, tak by musel článek vyjít na pokračování.

Nás zajímala práce pana Kačírka s dětmi.

Svůj první dětský kroužek měl již před lety v Žebětíně a mimo jeho stálé členy k němu chodila i celá třída z místní školy. Vyprávěli si o lese, přírodě, učili se věci, ke kterým se městské děti jen tak nedostanou. V Jehnicích ve své práci s dětmi pokračoval, počet členů jeho dětského kroužku se různil, stejně tak jako jejich věk. Je asi trochu škoda, že v současné době využívají kroužek dvě děti z Řečkovic a jen pár dětí z Jehnic. I když k nim momentálně přibyly dvě maminky a jeden tatínek. Pan Kačírek neodmítne nikoho, kdo má zájem o přírodu a má chuť se učit nové věci. A dostává se mu maximální podpory nejen mysliveckého sdružení, ale také pana starosty a MČ Jehnice. Jak sám říká, příspěvek na činnost kroužku ani neutratí a zbyde tedy i na nějaké krmení pro zvířata.

Máte-li tedy doma zvídavé dítě, starší cca 9 let, máme pro vás dobrý tip, jak mu udělat nedělní dopoledne jedinečným. Kroužek se schází každou neděli od 9 do 11 hodin. Chodí na výlety po lese okolo, navštěvuje zoo, chodí za zajímavými parťáky, jako jsou hasiči nebo například na letiště v Tuřanech. Žádný nápad zde nepřijde nazmar ?

U krbu, pěkně v teple, nám bylo krásně na duši. Na skok od města a přesto jsme se na chvíli ocitli v srdci divočiny. Když jsme opouštěli chatu, venku začaly padat první malé sněhové vločky jako v nějakém idylickém filmu. Prostě nedělní dopoledne, které byste si sami nenaplánovali.

Zaujali jsme vás? Pan JIří Kačírek rozhodně zaujal nás. Až tedy nebudete vědět, co dělat v neděli, zavolejte „Panu myslivci“ a uvidíte, že zde plně platí heslo:

„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“.

A tady je slíbené video z rozhovoru s panem Kačírkem.

Myslivecký spolek Paseky-Jehnice v rozhovoru o jejich činnosti…

6.12.2020